...V každém okamžiku se rozhoduješ kým jsi a kým budeš.. Tvůj život je výsledkem, Tvých myšlenek..

Rekordy na operačním sále

Ledvinový kámen

V prosinci 2003 australští lékaři vyoperovali Peteru Baumanovi z pravé ledviny vůbec největší kámen, který se kdy v lidském těle utvořil. jeho ledvinový kámen vážil 356 gramů a vnejširším bodě měřil 11,86 centimetrů.

Nejdelší záchvat škytavky

Nejdelším záchvatem škytavky na světě trpěl celých 68 let Američan Charles Osborne (1894 - 1991). Začal škytat náhle v roce 1922 a škytal až do února 1990, kdy ho problém opustil stejně z nenadání, jako se objevil. O rok později Osborne zemřel. Přestože v počátcích choroby škytal až 40× do minuty, později se toto tempo zpomalilo, vedl normální život. Byl dvakrát ženatý a zplodil dohromady 8 dětí.

Největší žlučník

Největší žlučník na světě vyoperoval v březnu 1989 profesor Bimal C. Ghosh v Americkém Marylandu jedné 69-ti leté ženě. Její žlučník vážil neuvěřitelných 10,4 kg.

Narození dětí

Nejdelší interval mezi narozením dvou dětí jedné matce měří 41 let a 185 dní. Elisabeth Ann Buttle z Velké Británie se první dítě, dcera Belinda, narodilo v květnu 1956. Syn Joseph přišel na svět až v listopadu 1997 kdy už jeho matce bylo 60 let. Nejkratší interval mezi dvěma porody u jedné ženy naopak trval pouhých 208 dní.

Klinická smrt

37 let a 111 dnů zůstala v kómatu Elaine Esposito (1941 - 1978). V šesti letech se podrobila operaci slepého střeva a z narkózy už se nikdy neprobrala. V Americe se dívce přezdívalo Šípková Růženka.

Nejdelší operace

Nejdelší operace v historii lékařství trval neuvěřitelných 96 hodin. Při zdlouhavém medicínském zákroku byla v Americkém Chicagu v roce 1951 paní Gertrudě Levanovské z vaječníku odstraněná cysta.

Nejdelší záchvat kýchání

Nejdelší záchvat kýchání přepadl v roce 1981 tehdy 12-ti letou Britskou školačku Donnu Griffiths z Worcestershire. Dívka nepřetržitěkýchala 978 dní. Odhaduje se, že v průběhu prvního roku, kdy se s touto nepříjemností musela potýkat, kýchla zhruba milionkrát.
 

Jack Russell teriér

7. března 2008 v 15:14 |  Jack Russel teriér

Jack Russellův teriér

Je přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácnosti. Je silný, aktivní, hbitý a pružný pracovní pes s odvážnou povahou a pružným tělem střední délky. Jeho svižná chůze se hodí k jeho čilému výrazu. Je miláčkem všech. Dobrý lovec, odvážný krysař, vhodný pro hlídací službu.

Aktivita

Jack Russell teriéři nejsou rozhodně psi pro lenochy. Jsou inteligentní, překypují energií. V průměrné obytné čtvrti mají tito psíci s notnou dávkou energie a potřebou činorodosti obvykle jen málo možností. Je tedy na pánovi, aby mu nabídl dostatek činnosti. Nečekejte, že se pes přizpůsobí životu za pecí; to se nestane. Je zřejmé, že vzhledem ke svému založení bude vyhledávat aktivity, které neoceníte ani vy, ani obyvatelé čtvrti. Proto je Jack Russel teriér vhodný především pro lidi, kteří se svým psem rádi něco dělají a nechtějí trávit čas doma.

Jack je lovec

Je třeba si uvědomit, že "jackové" jsou psi lovečtí a mají tedy notnou dávku loveckého instinktu. Když se šteně dostane do domácnosti, kde žije více domácích zvířat, akceptuje je obyčejně bez potíží. Jakmile jednou Jack Russel vyroste společně s papoušky, fretkami a s kočkami, nepřeloží jim přes cestu ani stéblo a dokáže s nimi uzavřít i přátelství. Obráceně to ale platí rovněž: chcete-li si domu vzít staršího "jacka", který neměl kontakty s jinými domácími zvířaty, počítejte s tím, že bude vaše ostatní zvířata pokládat za kořist a bude jednat podle toho.

Návštěvy a cizí psi

Jack Russell teriér je opravdový přítel člověka. Při příchodu návštěvy sice štěká, ale tím to také končí. Návštěvníci bývají obvykle nadšeně přivítáni s neskrývanou radostí: čím více lidí, tím více zábavy. Dobře socializovaný Jack Russel teriér velmi dobře vychází s dětmi, jak s vašimi, taky s jinými. Psi nejsou přecitlivělí, mají sportovní povahu a jsou pro kdejaký žertík nebo hru - ať je jak chce bláznivá a trvá jak chce dlouho.

Výchova

Naproti tomu jsou odjakživa samostatní. To vyplývá z jeho původního využití - rozhodnutí při lovu v liščí noře dělal sám a nikoliv jeho pán. Právě proto potřebují důslednou výchovu. Neposlouchají svého pána proto, že mu chtějí sloužit, ale jen proto, že se jim to líbí - pouze kvůli sobě. Je proto nutné, aby výcvik byl co nejhezčí a nejpodnětnější. Nudná cvičení jackové přímo nesnášejí. Nadruhou stranu - příliš shovívaví či příliš demokraticky orientovaní páni s tímto plemenem taky nic nepořídí; pes si pak dělá co se mu zlíbí.

Shrnutí

Zda se stane s Jack Russell teriéra roztomilý, radostný, nekomplikovaný, sportovní pes, kterého bude jeho majiteli kdekdo závidět, nebo zda z něho vyroste pověstný terorizující Jack Russell teriér, je na jeho pánovi.

Vltavíny, vltavínky....

7. března 2008 v 14:30 |  Vltavíny
Stačí nahlédnout na největší internetový aukční portál E-bay a nestačíte žasnout. Pod heslem Moldavite najdete nepřeberné množství nabídek pravých moldavitů, tedy vltavínů.
Ještě více vás pak překvapí jejich cena. Ta představuje nejméně desetinásobek jejich ceny na domácím trhu.
A odkud pocházejí? TY PRAVÉ SAMOZŘEJMĚ Z ČECH.

Pozor ovšem na ty nepravé. Tektity, sopečné sklo, nebeské kameny, indočínity, australity, to jsou názvy dalších podobných skelných částic, nacházených v různých částech světa.
Světová poptávka po vltavínech, kterými jsou často přisuzovány magické a léčivé schopnosti, neustále stoupá a to je pochopitelně i příležitostí pro výrobu nejrůznějších napodobenin. K tomu se využívá i obyčejný olivín, který má rovněž nazelenalou barvu a po přebroušení a náležité úpravě, je často vydáván za vltavín.
I když je soukromá těžba vltavínů u nás zakázána, znamená po několik posledních desetiletí velký zdroj příjmů pro celou řadu lovců těchto zelenkavých drahokamů. Ano, rozuměli jste dobře. Vltavíny jsou dnes skutečně řazeny mezi drahokami a jako takové jsou stále oblíbenějším šperkařským kamenem. Však také krajina v místech tzv. vltavínových polí je rozkryta stovkami děr, které lovci za sebou zanechali. Zejména na jaře, kdy jsou deštěm opláchnuté vltavíny dobře vidět, se okolí obcí Besednice, Nesměň, Radomilice, Ločenice a dalších míst v jižních Čechách, jen hemží sběrači a kopáči. A kolik si vydělají? 99Měsíčně si přijdu tak na čtyři až pět tisíc korun,66 říká sedmdesátiletý Jaromír S. z Trhových Svin. 99Je to dobré přilepšení k důchodu. Mám už svoje místa, kam chodim na jisto. Poslední dobou tu občas brousí policajti, ale já patřím spíše mezi sběrače a ne kopáče. Po nás tolik nejdou,66 dodává. Na kopáče ovšem nečíhá jen policie, ale i majitelé soukromých pozemků, polí a pastvin. Ti si pochopitelně nechtějí nechat líbit nájezdníky, kteří jim z polí dělají ementál.


Kolik jich ještě zbývá?

Množství vltavínů spadlých na naše území se odhaduje na 40 miliónů kusů o celkové hmotnosti 300 tun. Kdybychom z nich vytvořili kouli, měla by průměr asi 14 metrů. Odhaduje se, že se jich dosud nasbíralo na 40 tisíc kusů, ovšem těžba se neustále zvyšuje..
 





Copak to asi tak je???? :))))

6. března 2008 v 11:13 |  Hádanka


ZKUSTE SI TIPNOUT ..A jak se Vám líbí náš blodžík???

Výsledek zveřejním 20. března 2008

Rybajzny

6. března 2008 v 11:06 |  Naše rybičky.... Malinkaté.. :))
Tak tohle je náš Kamikaze.. Všechno v akvárku rozreje a sežere.. Rybky, které se neumí dobře schovat většinou nepřežijí ani noc.. Jinak papinká vločky, file, kousky kuřecího masa a špenátek..Když jsme si byli koupit sladkovodního delfínka, (protože jsme chtěli, aby jsme měli v akvárku, také nějakou barevnou rybu a ne jen černé, hnědé a tmavé), tak nám řekli, že se nemusíme bát, že 15 cm delfínka nám určitě nemůže sežrat. Smůla, už takové hlouposti neriskujeme.. Všechno skončí jako delfínek.. :(
Dokonce nám jednou v noci vyskočil z otvoru na krmení a asi 5 hodin strávil na zemi zašprajcnutý u skříňky.. Ráno jsme se po našem miláčkovi samozřejmě sháněli a po zofalém hledání jsme zjistili, že se doplazil ještě kus za gauč. Byl tak torchu seschlý, ale jinak v pohodě. Po návratu do akvárka mu ještě trochu opadali fousky a 2 týdny na to mu narostli stejně zase nové a ještě delší..
Přes věškeré snahy na krásné a upravené akvárium, vše skončí fiaskem, totálně rozhrabané, zničené a podle představ našeho Kamikazíka... Takže hrozné.. Kytky musíme mít nenápadně drátkem připevněné ke kamenům, aby alespoň drželi u dna.. Co není připevněné, tak plave na hladině...
Je to zmeťour mizernej, ale máme ho rádi...

Další problém, OBEZITA. Nic se nemá přehánět...

6. března 2008 v 10:21 |  mentální A N O R E X I E
Nejhorší forma obezity je na dětech, má vliv na kouby, srdce a ovlivňuje tím funkci všech orgánů
Jak se jednou tukové buňky vyplní, tak mají tendenci se stále doplňovat a už nezmizí...

Něco o mentální anorexii

6. března 2008 v 9:31 |  mentální A N O R E X I E
Anorexie (mentální anorexie)
Jsem tlustá, jsem tlustá, jsem tlustá.
Mnoho lidí, zejména dospívajících děvčat , zaměňuje redukční dietu a jídlo ve strachu z tloušťky za zdravou výživu. Osobní spokojenost a společenský úspěch nekriticky spojují s vyhublou štíhlostí a nadměrnou sebekontrolou v jídle.
Ve světě, kde se 60% mladých žen obává nadváhy a není spokojeno se svým tělem, je potom obtížné rozhodnout, kde končí dieta a kde začíná mentální anorexie.I když mentální anorexií trpí méně než půl procenta mladých žen, ohrožují její příznaky přibližně 6% dívek na konci puberty. Jsou vyhublé trpí podvýživou a přesto je jejich život ovládán strachem z tloušťky.
Každý strach má svoje reálné kořeny. Podobně tomu je i v případě strach z tloušťky. Proto jsou mentální anorexií nejvíce ohroženy dívky v dospívání, kdy se zásadní způsobem mění jejich tělo a výrazně vzrůstá jejich tělesná hmotnost. Skutečnost , že ženskému tělu je tradičně věnováno více pozornosti může za to, že mentální anorexie ohrožuje více dívky, než chlapce, jejichž počet je nejméně desetkrát nižší.
Co je mentální anorexie?
Mentální anorexie je porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Nemocní s anorexií neodmítají jídlo pro to, že by neměli chuť, ale proto, že nechtějí jíst, i když t někdy popírají a uvádí různé důvody, proč jíst "nemohou".
Nechutenství, nebo oslebení chuti k jídlu je většinou až důsledkem hladovění. Omezování se v jídle je naopak často doprovázeno zvýšeným zájmem o jídlo (myslí na něj, sbírají recepty, rádi vaří a vykrmují ostatní) a někdy i zvýšenou, nebo změnou chutí, například na sladké. Jde o projev přizpůsobení se sníženému příjmu energie a některých živin.
Lidé trpící mentální anorexií si postupně zvykají na snížený příjem energie, prázdný talíř i žaludek, nadměrnou sebekontrolu v jídle, zapadlé břicho a vystouplé kosti. Jako by byli zakleti do dietní rovnice "energetický příjem = energetický výdej" a často si nepovolí normální jídlo, pokud si ho "nezaslouží" usilovným cvičením. Děsí se každého většího, nebo energeticky hodnotnějšího jídla a snadno se cítí přejezeni. Podobně nekritičtí jako jsou k velikosti svých porcí, jsou i ke svému tělu.

Kam dál